Sovětstko-jugoslávská roztržka 1948

-          v roce 1941 uzavírá Jugoslávie s Osou (Německo, Itálie a Japonsko) pakto o spolupráci, aby nebyla ze strany Osy napadena x ten samý rok je obsazena → Jugoslávie se rozpadla na několik celků

-          od roku 1942 stojí v čele AVNOJ (Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie) Tito → 1943 zbavuje AVNOJ exilovou vládu (a krále Petra II) veškerých pravomocí a k moci se dostává Národní výbor osvobození v čele s Titem

Příčiny sovětsko-jugoslávské roztržky

-          Dimitrov (Maďarsko) s Titem se domlouvaní na vlastní Balkánsko-dunajské konfederaci bez uvědomění Stalina → ten si to bere osobně a vidí v tom ohrožení (což byla jen gradace Titova samostatného jednání již během války a jeho prohlášení se maršalem a vyhlášením vlastní jugoslávské ústavy!) a Tito byl zas naštvaný postojem Stalina, který bral Jugoško jako jednu ze satelitů i když jugoslávští komunisti byli přesvědčení o tom, že se významným způsobem podílela na porážce fašismu a měli by být privilegovaní (Tito se cítil být Stalinovi rovným partnerem)

-          červen 1948 rezoluce „O situaci v komunistické straně Jugoslávie“ → kritika a obviňování jugoslávských komunistů ze sektářství, z nedodržování zásad demokratického centralismu, z nacionalismu a nesprávné politiky na vesnici → Stalin téhož dne dává souhlas k vyloučení Bělehradu z Kominformy & výzva členům KSJ, aby svrhli stávající vedení a nahradili je „skutečnými internacionalisty“ (poslušnými beránky) x to se však opět nestalo a Stalin tak utržil první velkou poválečnou porážku

Důsledky

-          ze strany Jugoslávie: tento konflikt brán těžce, protože Sovětský svaz jim byl velkým vzorem je najednou odsoudil

-          ze strany Stalina: ačkoliv to byla porážka, do války s Jugoslávií se mu nechtělo → alespoň ekonomická blokáda (následována i satelity) → Jugoslávie se dostává do mezinárodní izolace

Marshallův plán 1947

-          George Marshall americký voják, stratég, ministr zahraničí, za války byl G. Marshall logistiku armádu, dopravoval vojáky, munice, potraviny, atd. Byl tím, kdo vedl USA během 2. WW.

-          Jaro-léto 1947, představili ho v Harwardu, „rekonstrukce Evropy zničené válkou“ nabídne je všem evropským státům mimo frankistického Španělska (režim generála Franka)

-          Kritikové plánu říkají, že si tímto dokumentem chtěli podřídit Evropu, prodat zde své výrobky, atd.

-          Příznivci plánu říkají, že to je charita vůči Evropě zdevastované válkou

-                 Amerika vzbuzovala tímto plánem respekt, USA utěšovala své svědomí, vůči těm kteří pomohli málo, směřoval i obyvatelstvu za „oponou“

-          V bipolárním světě v sobě Marshallův plán vytvářel a posiloval vazby mezi příjemci plánu a USA, na úkor SSSR → Ideologická role

-          Největším příjemcem pomoci byly: VB, poté Německo, Francie, Itálie,…

-          Vyčlenili na to 30 mld. USD

3 části Marshallova plánu

-          1. Část: Dary jako potravinová pomoc, oblečení, léky, zdravotnická zařízení, spotřební zboží (žvýkačky, čokolády, punčochy, atd.) Tato část Moskvě příliš nevadila, hůř se bude USA ukazovat jako vykořisťovatelé, imperialisté,…

-          2. Část: Podmíněná pomoc (podmíněná podpora) nízko úročená půjčka, příjemce si sám rozhodne, na co tyto finance použije, jestli z nich postaví nemocnice, železniční trať, letiště,.. s výjimkou, na co to jít nesmí: kromě všeho, co by mohlo použít k válce a boji, tzn. zbraně,… Pořád Moskvou akceptovatelné, za americké peníze vznikne například americká škola.

-          3. Část: Půjčky, které byly úročené o něco více, stále velmi výhodné, a zde vláda USA říkala, na co půjdou. Zvláštní výbor pro evropskou ekonomickou spolupráci, diktují; Příjemci musí plnit podmínky plnění + předložit přehled ekonomiky žádajících států → To už Stalin odmítl, přinese to, usnadnění života v dané zemi, spolupráce mezi danou zemí a USA, zlepšení jména USA, podstatné zvýšení životní úrovně příjemců Marshallova plánu, v Evropě jsou hladomory i po válce, ještě v roce 1947 → Stalin vysvětlí satelitům, že Marshalův plán nesmí přijmout, problém s ČSR, chtěli tento plán přijmout, představitelé vlády ČSR je vysvětlena závislost na USA není vhodná, je to ohrožení pro ČSR, SSSR nabídne to samé ČSR ne-li výhodněji, Stalinův rozkaz je přijat. Ministr zahraničí byl v tíživé situaci, bylo jasné, že tohle neprojde…

-          Stalin měl představu takovou, že delegace odcestují do Paříže, na jednání o přijmutí Marshallova plánu a tato jednání rozbijí, že je to celé špatně a plán zkrachuje

-          Stalin nakonec dospěl k názoru, že delegace tohle nesplní, vyšle tam pouze Molotova

-          Červenec 1947: už bylo jasné, kdo přijme Marshallův plán, duben 1948-1952

-          Hodnocení Marshalova plánu je rozpolcená, zasloužil se o to, že v budoucí Spolkové republiky Německo, Itálie, Francie, ztratila komunistická strana velkou část podpory, přispěl k tomu, že byla nastartována regenerace hospodářství, cesta k prosperitě, odstartovala ekonomická pomoc USA. Od těchto let vzhlíží východ k západu, lepší životní úroveň

-          ČSR: součástí dohod, že ČSR vláda odmítne Marshallův plán, SSSR nabídne pomoc, 1947- ČSR postihlo katastrofální sucho, tudíž neúroda, zemi hrozili velké problémy a hladomor, horší jak za 2. WW, Stalin rozhodne o ekonomické pomoci a dodává celé léto obilí do ČSR, využijí to k propagandě SSSR, nepotřebují USA, pomáhá nám SSSR, je dobře, že jsme nepřijali Marshallův plán, propaganda je velmi efektivní, masová, …. x Obyvatelé mění postoj vůči SSSR, mnohonásobně se zlepší- je pozitivní → Vědomí osvoboditelů po 6ti letech tyranie x Obyvatelé ČSR nevědí, že sucho postihlo i SSSR, že na Ukrajině umírají lidé hlady
 

Suezská krize 1956

-          Gamal abd an NÁSIR včele organizace Svobodných důstojníků (vznikla ve 30. letech)

-          1952 - provedli převrat, svrhli pro britskou monarchii a vytvořili novou vládu →  prvním vládcem generál Nagíb x velmi rychle začal moc přebírat Násir → od roku 1954 se stal vůdcem organizace i Egypta

-          bojovali za nezávislost Egypta (proti britské přítomnosti v Egyptě), protože Britové uplatňovali v Egyptě svůj vliv, rádoby protektorát

-          měl 2 cíle:

1.      Vyhnat Brity z Egypta

2.      Stát se vůdcem panarabského hnutí (sjednotit Araby do jednoho hnutí), s výsledkem vytvoření mohutného arabského soustátí včele s Egyptem

-          rozhodující krok 1956: ve snaze získat finanční prostředky znárodnil společnost Suezský průplav (majetek Britů) což byl počátkem Suezské krize → výsledkem byla největší krize mezi západními spojence po 2. SV

-          když Násir znárodnil Suezský průplav, byla ve VB u moci vláda Anthonyho Edena (britský ministerský předseda) , Edenova reakce byla velmi silná, svrhnutí Násir a ovládnutí Egypta, jinak bude VB pro smích

-          léto 1956: VB připravuje proti úder proti Násirovi → 2 spojenci

o   Izrael (Násir chce zničit Izrael vojensky)

o   Francie (nepříjemné vzpomínky z 80. let 19.st x 1954 prohráli Fr. v Indočíně poslední bitvu a skončila vláda v Indočíně, začalo se hroutit Francouzské impérium, pokud se jim podařilo vyhnat Násira, nebude se šířit emancipační hnutí, mohli by ztratit kolonie - Alžírsko a Maroko)

1956 operace Mušketýr

-          Fr., Izrael a VB proti Egyptu s cílemi

o   opětovné ovládnutí Suezského průplavu

o   zbavení Násira moci

o   vytvoření prozápadní vlády

-          Plán: Izrael začne vojenský útok proti Egyptu (preventivní válka, bylo to akceptovatelné, egyptský útok bylo možno očekávat každým dnem), měli se dostat k Suezu, v tu chvíli by vstoupili VB a Fr., aby ukončili konflikt. Měli obsadit obě strany Suezu, to povede k pádu Násira, VB se postará, aby vznikla probritská vláda.

-          Realita: z počátku to vypadalo slibně (Izraelci ovládli Sinajský poloostrov x Násir odmítl vzdát se, VB+Fr se úspěšně vylodili u Suezu, což propagovali jako úspěch) x USA včele s Dnightem Eisenhowerem, vetovali tuto akci (naprosto nepochopitelné, Co se mohlo stát?) Na vině byly Britové. Americké vlády Roosvelt, Truman, Eisenhower, jsou proti kolonialismu, imperialismu, což byl případ VB. Když se chystala operace Mušketýr, informoval sice USA, ale J.F.Dulles (ministr zahraničí) + A. Dulles (šéf CIA) dostala VB varování aby byly opatrní a nezasahovali vojensky, VB to nebrali vážně, přestali USA informovat. VB počítali s tím, že pokud vojensky akci rozjedou, USA nezbude nic jiného než je podpořit. Operace Mušketýr začala na přelomu října a listopadu 1956, nebyla šťastná, konali se prezidentské volby a Eisenhower chtěl být znovu zvolen, pokud by se přiklonil k VB, tak by to mohlo změnit volební preference. Kdyby se operace konala později, jednání USA by vypadalo možná jinak.

-          Chyba VB, bratři Dullesové dospěli k závěru, že je třeba přehodnotit zahraniční politiku v oblasti Východu. Podporovali Izrael, Eisenhower si uvědomoval podporu Východu (suroviny, atd.) → Eisenhowerova doktrína (zveřejněna po volbách 1956) nabídka pomoci (vojenské, ekonomické) od USA státům Východu, pokud nastolí racionálnější politiku. Cílem bylo zabránit sovětské pronikání do této oblasti.

-          operace Mušketýr byla zastavena a VB musejí oblast opustit

-          paralizuje to západní blok, ve stejném čase napadl SSSR Maďarsko, možná by byla reakce na maďarské události ostřejší, ovšem blokády či střet je spíše nereálný

-          vítězové

o   jasným vítězem jsou USA, nebude podporovat neo-koloniolasmus ani u svých spojenců, USA získala spojence (Saudskou Arábii, Kuvajt)

o   druhý velký vítěz je Izrael, vojensky zdecimoval egyptskou armádu, ukázali svoji sílu

o   třetí vítěz Násir, posílilo to jeho postavení, pochopil, že je nedotknutelný západem

-          poražení

o   Méně poražení jsou Francie, ale Alžírsko se stejně později osvobodí

o   Hlavní poražení jsou VB, prokáže závislost na USA (ekonomická a politická), osobní porážka Dena, odjel ze země, do Karibiku, čekali na něj politikové a skončí ve vládě. Novým min. předseda Harold Macmillan (počátek roku 1957) vstoupili vztahy s USA do jiné sféry

Trumanova doktrína 1947

-          věnovala se 2 záležitostem

o   USA přebírá závazky v Řecku a Turecku

o   Američané deklarovali, že nepřipustí vliv komunistů v těchto 2 zemích

-          Během následujících 2 let se z něj stalo pod čím je dnes znám = doktrína zadržování komunismu, týkala se již celého světa

-          Doktrína říká, respektujeme SSSR a respektujeme sféry jeho vlivu, tak jak jsou vymezeny v dnešní době, akceptujeme „železnou oponu“, ale nepřipustíme, aby se sféra vlivu dále rozšiřovala (Polsko, Maďarsko, ČSR, Německá demokratická republika, Albánie, Pobaltí, Finsko, Rumunsko, Jugoslávie), posun kamkoliv dále- Itálie, Řecko, Rakousko,… to už je nedotknutelné

-          Ztělesnění a vyjádření americké politické roviny, přítomnost v Evropě

Berlínská krize 1948 - 1949

-          jaro 1945 - podzim 1948: konec 1. Studené války. Stále není vyřešena otázka Rakouska (Rusové odejdou až v roce 1950)

-          jaro 1948: problém s rozdělením Německa - „rudé Německo“ – NDR (říjen 1949 vyhlášená Německá Demokratická Republika) vs. budoucí Spolková republika Německo (květen 1949) (Trizonie - FR, VB, USA)

-          se vznikem trizonie, spuštění Marshallova plánu, nová Marka = měnová reforma (jiná pro sovětskou a západní část Německa)

-          Stalin pochopil, že tedy jednotné rudé Německo nebude, snažil se podniknout, aby se západoevropské Německo nevzniklo, žádal po západu, aby zrušili měnovou reformu

1948-1949 1. Berlínská krize = Berlínská blokáda 

-          od 23. června 1948 do 12. května 1949, během níž byly západní sektory Berlína zásobovány ze vzduchu takzvaným leteckým mostem, patří k nejzávažnějším konfrontacím poválečného období.

-          Stalin nařídil uzavřít přístup do západního Berlína, občané západního Berlína se tedy stali „rukojmími“ SSSR x odhodlání nenechat Berlín sovětům i za cenu konfrontace se SSSR → Truman řekne, že z Německa nemohou odejít, má-li ke konfrontaci dojít tak k ní stejně dojde, pokud si Stalin přeje rozdmýchat konflikt tak se to stane, nelze ustupovat do nekonečna x ani jedna strana doopravdy válku nechce

o   Stalin si nepřeje válku, testuje, jak jsou západní spojenci pevní, nechá jim manévrovací prostor (blokáda pozemních cest a vodních cest do západního Berlína, nechá letecké koridory volné), nechal šanci neřešit to vojensky, nebo proto, že se domnívá, že toho nevyužijí → Dojde k vytvoření leteckého mostu, dodávají potraviny, oblečení, léky, hračky, bonbony,…podílejí se: 4/5 USA, 1/5 VB (Letiště Templehof až do roku 1949, každé 2-3minuty přistávají letadla, lepší životní úroveň v západním Berlínu)

o   Truman neměl problém s tím použít atomovou zbraň, ale ani on si nepřál válku, USA nemohou vést proti SSSR konvenční válku, na to nemají armádu, po válce došlo v USA k demilitarizaci

-          Stalin to z počátku bere na lehkou váhu, nevěří tomu, ale západ ukáže, že to možné

-          Izolace západního Berlína bylo složitější pro SSSR než dodávání zásob pro západní Berlín

-          Říjen 1948: vznik Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky

-          Do roku 1953 jsou vztahy mezi východem a západem velmi opatrné

-          Význam blokády: potvrzení vztahů se západem, že podpoří západní Evropu (v roce 1948 vzniká NATO) krize potvrdí, že závazky USA jsou míněny vážně. Stalin se utvrdí v tom, že tuto linii bude třeba respektovat dle předchozích dohod- potvrzení existence bipolárního světa

Jaltská konference únor 1945

-          4. - 11. února

-          byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (naposledy ve sožení Roosevelta, Churchilla a Stalina; v dubnu téhož roku Roosevelt umírá a úřad přebírá Truman) během druhé světové války

-          setkání mělo krycí název Argonaut

-          stanovovala zásady poválečné politiky

o   SSSR se zavázal vstoupit nejpozději do 3 měsíců po kapitulaci Německa do války proti Japonsku na straně USA

o   polskou východní hranici bude tvořit Curzonova linie, Varšava za to obdrří kompenzaci na účet Německa

o   rozdělení Německa na 4 okupační zóny (přes Stalinův odpor a Rooseveltovy pochyby si uřízla kousek taky Francie)

o   byla stanovena komise pro stanovení německých reparací

o   Německo bude demilitarizováno a denacifikováno

o   projednával se vznik Organizace Spojených Národů

o   naopak nedošlo ke shodě o válečných zločinech a řešení tohoto problému bylo odloženo.

-          30. 4. 1945 konec války v Evropě

-          8. 5. 1945 kapitulace Německa

-          Moskva, Londýn = tajné operace Truman (snaha zjistit co nejvíce o Trumanovi, byl podceňovaný, ačkoliv poté patřil k nejlepším prezidentům)

Poválečný vývoj Německa

-          1941 Stalin + Eden (VB) – poprvé řeší Německou otázku

-          1943 Teheránská konference – plán Roosvelta na rozdělení Německa na několik zemí

-          Morgenthau (USA ministr) navrhuje rozdělení Německa a zničení průmyslu v Porůří

-          1945 Jaltská konference – ne zničit N národ, zničit nacismus a militarismus, pak N do SN, kontrolní rada (rozhodnout o rozdělení, reparace, denacifikaci)

-          1945 Postupimská konference nakonec dělí N na 4 zóny

-          Proces rozdělení ovlivněn až Marshalovým plánem (1947), ovlivněn bipolárností světa

-          červencen/srpen 1945 Postupimská konference

o   Stalin, Truman (místo Roosevelta) a Atlee (místo Churchilla)

o   plán 4D: demokratizaci, denacifikaci a demilitarizaci Německa

o   země byla rozdělena do čtyř okupačních pásem

-          1945 (v říjnu) v rámci denacifikace byl zahájen norimberský proces s nacistickými válečnými zločinci

-          1947 byly podniknuty první pokusy o vytvoření sjednoceného demokratického státu, které ale selhaly na odporu komunistů, což bylo důsledkem počínající studené války

-          poválečná spojenecká hospodářská politika (prosazovaná zejména Francií a také Spojenými státy) předpokládala deindustrializaci Německa, čímž mělo být zabráněno očekávané budoucí německé agresi x koncem roku 1946 se však postoj USA začal měnit → ekonomické zotavení Evropy nemůže proběhnout zdárně bez rekonstrukce německého průmyslu

o   1947 Marshallův plán (východ musel na nátlak Sovětů americkou ekonomickou pomoc odmítnout)

o   1948 (v červnu) měnová reforma (čímž byl nastartován německý hospodářský zázrak - Wirtschaftswunder) → berlínská krize 1948-1949 (konec představ o jednotném Německu) = v témže měsíci Sověti zahájili blokádu západního Berlína x po celou dobu blokády byl ZB zásobován leteckým mostem ze strany US, což nakonec Sověty přimělo k ukončení blokády

-          květen 1949 vyhlášení Spolkové republiky Německo (spojení tří západních sektorů - Trizonia → „západní Německo“)

-          říjen 1949 založení Německé demokratické republiky („východní Německo“)

Tokijský proces a jeho specifika 1946 – 1948

-          v době 1. fáze studené války v Asii a na Blízkém Východě (v Japonsku)

v Misuri na válečné lodi podepsána kapitulace Japonska (2. září 1945), USA měli výhodu, že mohou poválečné Japonsko rekonstruovat podle svého (nemuseli se ohlížet na SSSR)

-          1945-1951 obnova Japonska řídí generální guvernér Douglas McArthur, pravomoci vlastně neomezené, jediný šéf prezident USA (Trumen a kongres)

Tokijský proces

-          obdoba Norimberského procesu, problém, že na rozdíl od Norimberku, že zde nebyl dostatek důkazů – jiný politický systém než v anglosaském světě, císař Hirohito je za mnohé zločiny zodpovědný, jenomže není nikde podepsaný (jap.právo to nevyžadovalo, císař pouze pokynul hlavou) x právníci a vojáci souhlasili, aby byl souzen, dle jejich argumentů rozhodnutí potvrdil, i když ne písemně

-          po WW2 je Japonsko naprosto rozvrácené, jediné k čemu se mohou Japonci upnout je císař, obava z radikalismu, síla tradice

-          USA si říkají: „odsoudíme-li císaře, nevypukne v Japonsku anarchie?“

-          USA se rozhodli císaře netrestat, ale změnit jeho postavení (před soudem tedy nestanul císař, ale jeho bratři, dále generálové atd.) chtějí jej pozápadnit, monarchie už nesmí mít politický vliv, mají v plánu v Japonsku vytvořit parlamentní monarchii

-          úkoly

o   zcivilnění císaře: bude ukazován lidem (otevírá muzea, cesty,…), před válkou ho 99 % Japonců nikdy nevidělo x Hirohito nevypadá nijak božsky, je malý, ustrašený → dostane ochranku – chlapy z ochranky mají přes 2 m a 100 kg – Hirohito vedle nich vypadá směšně, to vše vyvolává v Japoncích pochybnosti, japonský systém během několika let velice zcivilní

o   je potřeba vytvořit japonskou ústavu a politický systém, ústavu napíší Američané, Američané také vytvoří fungování odborů, to vše bylo velice těžké, protože Američané budovali vše na zelené louce, navíc v Japonsku bylo vše velice upjaté a svázané tradicemi (něco co anglosasové neznali)

o   rekonstrukce poválečného Japonska byl velký úspěch

Vývoj státu Izrael do roku 1945

-          Židé osídlili území dnešní Palestiny ve druhém tisíciletí př. n. l., v důsledku dějinného vývoje rozptýleni snad ve všech koutech světa, jediným poutem náboženství

-          Sionismus – požadavek vybudování čistě židovského státu, nejlépe v původní domovině Palestině, jeho ucelený program formuloval na sklonku 19. století rakouský žurnalista Theodor Herzl v knize „Židovský stát“ → odmítl asimilaci jako jediné řešení „židovského problému“ → 1897 první sionistický kongres v Basileji, cíl: „vytvořit pro židovský lid veřejně uznaný a zákonem zajištěný domov v Palestině“

-          1917 Balfourova deklarace – plán na zřízení „národní domoviny pro židovský lid v Palestině“ → začalo židovské přistěhovalectví, přesuny půdy, kibucy; téměř 630 tis Židů, více než třetina palestinské populace x po válce se v britské politice prosadil vliv Arabského byra, cíl: revize Balfourovy deklarace

-          1919 pak bylo na Pařížské mírové konferenci území Palestiny svěřeno pod britskou správu, a vznikl tak protektorát Britský mandát Palestina, mezi jehož hlavní cíle patřilo provedení Balfourovy deklarace

-          1922 Churchillova Bílá kniha – kompromis, neboť se nevztahovala na Zajordánsko – v červnu 1922 odděleno od mandátu a předáno emíru Abdulláhovi – a odmítla čistě židovskou Palestinu

-          Vzestup nacismu v Evropě ve 30. letech vedl k páté aliji (přílivu téměř čtvrt milionu Židů) → podnítil arabské násilnosti a povstání → Arabové zabrali značnou část protektorátu → proto Spojené království změnilo politiku vůči židovskému přistěhovalectví a v roce 1939 v druhé Bílé knize zavedlo kvóty pro židovské přistěhovalce x do Palestiny přijížděli uprchlíci v rámci ilegální aliji (tzv. aliji Bet) → ke konci druhé světové války tvořili Židé v Palestině 33 % populace oproti 11 % v roce 1922

Korejská válka 1950 – 1953

-          od konce 19. století byla Korea objektem zájmu dálně východních velmocí (př. Japonsko, Rusko, Čína)

-          1895 Čínsko japonská válka o rozdělení sfér vlivu, zvítězili Japonci, byl podepsán Šimonosecký mír, Korea byla pod vlivem Japonskou

-          1896 Moskevský protokol: Japonsko ruská rivalita, vstoupili do hry o Koreu také Rusové → vyvrcholení v letech 1904-1905 Rusko japonská válka - předznamenání 1. SV, poprvé tzv. orientální velmoc, porazila evropskou velmoc (Rusko) naplno se ukázala zaostalost carského Ruska, ukázal se potenciál Japonska, Japonská cesta k vytvoření moderního státu- podle reforem Meidži (1866,1867)

-          od r. 1911 je japonským protektorátem, který vydrží i přes WW2

-          osvobození po 2. SV, čínské jednotky na severu x jednotky západních spojenců na jihu (především Američané)

-          po konci WW2 je Korejský poloostrov rozdělen podle 38. rovnoběžky (podobná situace jako rozdělení v Německu)

-          na severu se začne utvářet autoritativní stát se specifickou variantou komunismu v čele Kim Ir-sen x jižní stát má demokratický charakter, v čele Ly Sin-man

-          představa Američanů, že do 5ti let budou svobodné a demokratické volby

-          ale od nástupu Maa k moci v r. 1949, Čína stále více uvažuje o podpoře korejských komunistů 

-          Dean Acateson měl projev, kde řekl, že Korea nepatří do americké sféry vlivu

-          Mao dá Kimovi zelenou, ale dá mu podmínku, ať to provede rychle

Průběh války

-          25. 6. 1950 severokorejská vojska napadnou jih, začátek Korejské války (vyvrcholení 1. fáze studené války)

-          Stalin, Mao, Kim Ir-sen, předpokládali, že Američané Koreu nechají

-          Američané vytvořili mezinárodních jednotek v Korey, cílem bylo uvést do stavu jako před toutou válkou

-          1951-1953- probíhali jen udržovací boje tzv. opotřebovací válka

-          Stálá rada bezpečnosti OSN odsouhlasí pomoc jihu Koreje, potvrzeno, že  severní Korea je agresor a je třeba pomoci jižní Korei, aby se vrátili hranice na 38. rovnoběžku

-          Čína zde byla totiž reprezentována Čankajškovým režimem na Tchajwanu, proto ruský zástupce odmítne jednat a odstoupí???

-          USA, Francie, UK a Čína rezoluci odsouhlasí (bez Ruska)???

-          Kim dojde až k jihu → pomoc Koreji od USA – vylodění v Inchonu → zaženou komunisty až na sever

-          Mao sem pošle milion čínských „dobrovolníků“ (Čína není oficiálně ve válce)

-          zatlačí Američany a Jihokorejce až na 38. rovnoběžku, kde se obě strany zakopou – 1950 boje de facto končí, i když válka oficiálně končí až 1953

-          Mac Arthur chtěl rozpoutat válku v Číně, mysleli si, že je to šance zvrátit komunismus v Číně → MacArthur žádá Trumana o použití atomové zbraně, Truman to samozřejmě nepovolí a MacArthura odvolá z čela am.armády, obával se jaderné války s Ruskem – místo něj nastoupí Matthew Ridgway, přivede tlak na 38. rovnoběžku a zde se konflikt stabilizuje, od této chvíli do roku 1953 pokračuje opotřebovávací válka

-          1953 uzavřeno příměří

Důsledky a souvislosti Korejské války

-          Trumanova doktrína ohledně zadržování komunismu platí i mimo Evropu

-          konec snu o jednotné Korey, zůstane rozdělená

-          proč válka trvala až do r.1953, když boje skončili o 3 roky dříve? → kdyby byl zachován předválečný stav (tj. rozdělení podle 38. rovnoběžky), bylo by to vítězství USA, což nemohl Stalin dopustit x Kim si přál konec, protože neměl prostředky na dlouhodobou válku & Mao by také uvítal konec → jakmile Stalin zemře, válka končí (1953)

-          ve válce zemře 5 mil. lidí (polovina mrtvých z WW2)

-          třetí největší válka ve 20.st. co do počtu mrtvých → největší ztráty má Sev.Korea a Čína, přes 50 tis. mrtvých Američanů, 2 mil. mrtvých civilistů

-          britské jednotky si zde získaly velký respekt, stejně tak Turecko (vysloužili si tím přístup do NATO)

-          válka významně ovlivnila i satelity SSSR (ČSR se nemalou měrou podílí na vybavení severokorejské armády, nesplnili jsme proto první Pětiletku a potíže pro ekonomiku)

-          válka má dopad i na vnitřní politiku

Příčiny vítěství komunistů v Číně a vznik ČLR

-          jestliže je Japonsko největší americký úspěch na Dálném východě, tak Čína je považována za naprostý opak

-          1911 vznik republiky

-          20. léta 20. století: občanská válka, mezi vládnoucími nacionalisty a komunisty

-          Kuomintang včele vlády x z levého křídla se vyprofiluji komunisté v čele s Mao Ce-tungem → Kuomintang vládne v 5/6 Číny, ale SV Číny je komunistický, taková je situace v Číně, když sem vtrhne Japonsko, vojáci Kuomintangu bojují proti Japoncům, komunisté také bojují proti Japoncům, během války se občas střetnou i komunisté a Kuomintang

-          Čína je vnímána jako americká sféra vlivu

-          bude pokračovat vláda Kuomintang, včele s Čankajšekem

-          1946 další občanská válka, USA se nepovedlo učinit dohodu, čínští nacionalisté (Čankajšek) vyprovokují občanskou válku, cíl vyřešit to jednou pro vždy,  USA se je rozhodnou podpořit, měli převahu nad komunismem x komunisté včele s Mao Ce-tung nemělo podporu ani od SSSR

-          1946-1949 převaha Kuomintangu (nacionalisté) především díky pomoci USA x zvítězí komunisté, i když se to na počátku zdálo jako nepravděpodobné

Důvody vítězství komunistů:

1)      komunistická strana a armáda jsou disciplinované a dobře řízené, jednotné (geniální maršál Ču-Te) x  řízení Kuomintangu je chaotické (jednotliví velitelé se vidí jako vůdci jednotlivých provincií a nespolupracují)

2)      velká zkorumpovanost Kuomintangu, obchodovali se zásobami od USA, dokonce to prodávali i komunistům, když to USA vidí, jejich ochota podpory slábne, to naopak přiměje Stalina podporovat komunisty

3)      zázemí na venkově, čínští zemědělci dostanou od komunistů to po čem řadu let touží – pozemkovou reformu = obrovská podpora komunistů od prostého lidu

-          Čankajšek je poražen a 1. 10. 1949 je vyhlášena Čínská lidová republika: vzniká další komunistický stát s velkým potenciálem do budoucna a vedle komunistického Ruska to je velké posílení světového komunismu, Čankajšek uteče na Tchajwan

-          Pro USA to byla katastrofa, pro Stalina nejprve příjemné překvapení pak také tragédie

-          Z pohledu USA: jak se to mohlo stát? Jsou v Číně od roku 1900, zemi rozumí,… válka stála spoustu peněz. Otázka: Jestli to vůbec mohlo skončit jinak? Prohra v Číně je hodně vyčítána Trumanovi, dovolil, aby v Číně vyhráli komunisté. Nikoho nezajímalo, jestli s tím vůbec něco mohl udělat. 60% americké pomoci Kuomintangu skončilo v rukou komunistů. Pro USA byli automaticky SSSR a Čína spojenci. Tato představa zůstává do 70.tých let.

-          Z pohledu SSSR: Stalin se do toho nechtěl míchat, bral Čínu jako součást impéria USA. Stalin jen sleduje vývoj války v Číně, získává tedy partnera? Stalin nepotřebuje partnera, ale Mao Ce-tung je suveréni, samostatný, nebude dělat to, co chce Stalin… SSSR nedali Číně jadernou zbraň, Stalin mu to neposkytne, ani Chruščov mu to neposkytne. V prvních letech je vedení v Číně velmi vyostřené, příčina sovětsko- čínské roztržky, pro Mao Ce-tunga byla jaderná válka realita vs. Stalin nechtěl rozpoutat válku proti USA. Viděl to jako řešení krize mezi východem a západem.

Norimberský proces 1945 – 1946

-          soudní proces vedený Spojenými státy, Sovětským svazem, Francií a Velkou Británií proti hlavním představitelům Nacistického Německa před Mezinárodní vojenským tribunálem v Norimberku.

-          probíhal od 20. listopadu 1945 do 1. října 1946

-          historická úloha norimberského tribunálu spočívá především ve faktu, že poprvé v dějinách mezinárodních vztahů se učinil konec beztrestnosti agrese a agresorů z hlediska trestního práva

-          podobný proces se konal také v Japonsku, kde vešel ve známost jako tokijský proces

Palestina v letech 1945 – 1948

-          VB nezvládala konflikt mezi Židy a Araby → předala svůj mandát do rukou OSN

-      OSN rozhodlo o rozdělení britského mandátního území Palestina na arabský a židovský stát → nepokoje a válečné konflikty

-          1948 (v květnu) končí britská správa území Palestiny → 15. května 1948 vyhlášen nezávislý židovský stát Izrael (s hranicemi podle rozhodnutí OSN) x o den později dochází k napadení Izraele arabskými jednotkami x více než roční válku Izrael ustál a dokonce rozšířil své území až o polovinu

Organizace pro osvobození Palestiny 1964

-          palestinská organizace seskupující několik palestinských rezistentních skupin

-          cíl: vytvoření nezávislého sekulárního státu (podle ustavujícího prohlášení "dosáhnout zničení Izraele" x OOP později však od těchto cílů oficiálně ustoupila na mezinárodní nátlak -1998- požadavek vzniku státu Palestina na územích, která Izrael obsadil roku 1967 během šestidenní války - tj. Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a tzv. východní Jeruzalém)

-          OOP dostala finanční podporu od arabských vlád (Egypt dal OOP k dispozici Sinaj a Pásmo Gazy)

-          od roku 1974 se OOP pokládá za „jedinou legitimní reprezentaci palestinského lidu“

-          v letech 1969-2004 byl jejím předsedou Jásir Arafat a po jeho smrti v roce 2004 se stal předsedou Mahmúd Abbás

-          zlom ve vztahu mezi OOP a Izraelem nastal v září 1993 – mírová dohoda z Osla x vlna odporu, a to jak na palestinské politické scéně, tak na izraelské

-          V Izraeli se krajním projevem odporu proti dohodám z Osla stal atentát na Jicchaka Rabina spáchaný 4.11.1995 izraelským extremistou. Následná jednání mezi OOP a novým izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem (1996-1999) zprostředkovaná Spojenými státy byla obtížná (srov. Hebronský protokol (1997), Memorandum z Wye River (1998), Memorandum z Šarm aš-Šajchu (1999) a nevedla ve výsledku k řešení konfliktu a mírovému uspořádání. Neúspěchem však skončilo i jednání v Camp Davidu v červenci 2000, kde izraelský premiér Ehud Barak (1999-2001) nabídl Palestincům výrazně závažnější ústupky než jakákoli jiná izraelská vláda v minulosti. Po dvou měsících od odmítnutí Barakových návrhů v Camp Davidu vypukla palestinská druhá intifáda.

Denacifikace Německa

-          45 – 49 – důležité až do 60let

-          rozhodnuto Spojenci po porážce nacistického Německa ve druhé světové válce na Postupimské konferenci (17. 7. 1945 – 2. 8. 1945) → patří mezi 5D (denacifikace, demilitarizace = odzbrojení, decentralizace a demokratizace = zřízení demokracie, dekartelizace = vynucené rozdělení kartelů)

-          rozdílný průběh na V a Z x společný Norimberský proces (45/46), souzen Goring, Straicher; Goring se stilizoval do vůdce obžalovaných

-          problém denacifikace byl, jak moc hluboko zajít (starosti členy NSDAP, doktoři vysocí důstojníci SS, …)

-          mimo jiné to znamenalo zákaz činnosti NSDAP

Program 4D

-          demobilizace (demilitarizace) – odzbrojení

-          denacifikace (Norimberský proce) – odsouzení válečných zločinců

-          demonopolizace (dekartelizace) – rozbití velkých výrobních podniků

-          demokratizace – zde nepanovala shoda jak demokratizaci provést (Stalin vs. Churchill)

→ výsledkem Postupimské konference (1945) o další postup v Německu

Douglas MacArthur

-          1945-1951 obnova Japonska řídí generální guvernér Douglas MacArthur, pravomoci vlastně neomezené, jediný šéf prezident USA (Trumen a kongres)

-          za války v Korei chtěl Mac Arthur rozpoutat válku v Číně, myslel si, že je to šance zvrátit komunismus v Číně → MacArthur žádá Trumana o použití atomové zbraně, Truman to samozřejmě nepovolí a MacArthura odvolá z čela am.armády, obával se jaderné války s Ruskem – místo něj nastoupí Matthew Ridgway, přivede tlak na 38. rovnoběžku a zde se konflikt stabilizuje, od této chvíli do roku 1953 pokračuje opotřebovávací válka

Alger Hiss

-          Hissův případ – vysoký americký úředník ministerstva zahr.věcí (i přítel prezidenta) obviněný ze špionáže pro Sovětský svaz (odhalený v roce 1948) → velký skandál, odsouzen za špionáž na 5 let vězení x nebyl popraven, páč už to nebylo za války, nikdy se nepřiznal, ale pozdější důkazy spíš ukazují na to, že doopravdy špionem byl

Vladimir Zeev Žabotinský

-          byl jeden z nejvýznamnějších židovských vůdců 20. století, zakladatel revizionistického sionismu, spisovatel, řečník, voják a zakladatel židovské sebeobranné organizace v Oděse

-          v první světové válce pomáhal v rámci britské armády zformovat Židovskou legii a byl zakladatelem a vůdcem tajné židovské národní vojenské organizace Irgun

Georgi Dimitrov

-          bulharský komunistický politik, revolucionář a bojovník komunistického hnutí (iniciátor komunistického hnutí v Bulharsku)

-          Známý je také díky aféře požáru budovy Říšského sněmu v Berlíně v roce 1933, neboť byl ze zapálení budovy parlamentu obviněn a sám se také před lipským tribunálem obratně hájil

-          Během Dimitrovy vlády v Bulharsku na konci 40. let byly zahájeny rozsáhlé procesy, ve kterých byly odsouzeny desítky až stovky lidí, združstevněno zemědělství a zestátněny podniky a banky

Matthew Ridgway

-          za války v Korei chtěl Mac Arthur rozpoutat válku v Číně, myslel si, že je to šance zvrátit komunismus v Číně → MacArthur žádá Trumana o použití atomové zbraně, Truman to samozřejmě nepovolí a MacArthura odvolá z čela am.armády, obával se jaderné války s Ruskem – místo něj nastoupí Matthew Ridgway, přivede tlak na 38. rovnoběžku a zde se konflikt stabilizuje, od této chvíli do roku 1953 pokračuje opotřebovávací válka

***